V následujícím článku jsme shrnuli to nejzásadnější z pro nás velmi zájímavého článku od Johna Beadsmoora, který publikoval na Linkedin a přidáváme k němu vlastní komentář, podložený 15 lety zkušeností v oblasti dynamické simulace.

Dynamická simulace představuje výkonný nástroj pro optimalizaci procesů ve firmě. Velmi přesně s ní odhadneme stav daného procesu v nových podmínkách a jednoduše předejdeme chybám a nedostatkům způsobených jeho nesprávným nastavením.

Před zahájením simulace však mnoho podniků čelí otázce, jak využít tento model na maximum. Aby bylo prověření následků budoucích změn co nejúčinnější, sestavili zkušení experti 5 kroků:

  1. Ujasněte si, co chcete.

  2. Zaujměte zainteresované strany co nejdříve.

  3. Začněte s něčím důležitým, ale dosažitelným.

  4. Pohybujte se rychle a udržujte tempo.

  5. Myslete ve velkém.

Nejprve je nutné stanovit si jasný cíl. Prediktivní (dynamická) simulace totiž umožňuje v širokém měřítku poukázat na okamžité i dlouhodobé dopady našich rozhodnutí. S přesně určeným záměrem hned od začátku budete mít příležitost dokonale vidět, jaký vliv budou mít případné změny na jednotlivce, oddělení i organizaci jako celek.

Budoucí změny v podniku proběhnou hladce a přirozeně, jestliže do nich už před jejich zavedením zapojíte všechny ty, kterých se budou týkat. Čím dříve zúčastněné strany pochopí důvod změn a ztotožní se s nimi, tím lépe integrujete nový model do vaší firmy.

Informujte zainteresované strany dostatečně dopředu, o všem a sofistikovaně. Jen tak převáží potenciální přínos nechuť ke změnám a vy tak urychlíte nástup podnikových změn a ušetříte obrovskou sumu peněz.

Pro první prediktivní simulaci zvolte jeden konkrétní a důležitý, ale dosažitelný problém (například jednu konkrétní buňku s výrobní linkou, která působí potíže), a vytvořte model, jak dosáhnout jeho odstranění. Tento model pak vytvoří simulační základy pro jakékoli další predikce.

Prediktivní simulaci se ne nadarmo říká dynamická

To znamená, že již vytvořené modely mohou být neustále zdokonalovány a použity znovu pro budoucí analýzy nových příležitostí a hrozeb. Tvoří základ pro rychlé porozumění problémům a potřebám a dynamicky rostou s vaší firmou. Zajistí, že budou přijata jen ta nejlepší rozhodnutí.

Jelikož je prediktivní simulace uskutečňována ve virtuálním prostředí, můžete důkladně nasimulovat situace, které by vás reálně stály mnoho peněz a představovaly nemalá rizika. Je to ideální možnost, jak efektivně zvyšovat svou produktivitu a ziskovost. Krásným příkladem je firma Hayward Tyler, vítěz Smart Factory 2016, která umí „myslet ve velkém“.

Náš pohled na 5 kroků dynamické simulace Johna Beadsmoore

John Beadsmoore se ve svém článku zamýšlí nad správnými kroky při prvním využití dynamické simulace. S jeho názory nelze jinak, než souhlasit.

Náš významný klient – společnost Magna Exteriors (Bohemia), s. r. o., využívá simulaci už mnoho let, konkrétně aplikaci WITNESS od roku 2012. Pan Jungwirt, tvůrce modelů v této firmě, říká:

„Jeden z nejdůležitějších bodů pro správnou tvorbu simulačního projektu je pochopení zadání interního zákazníka. Což je někdy velmi složité, neboť zadavatel vlastně vůbec nevím, co chce. Proto je nezbytné do simulačního projektu zapojit zadavatele problému, zjistit, co chce, a s využitím logického modelů daného procesu si s ním odsouhlasit celý simulační projekt.“

K pěti krokům, které John uvádí, bych ještě doplnil oblast datových zdrojů. V každém simulačním projektu je potřeba správně vybrat referenční datovou základnu, data zanalyzovat a na jejich základě vytvořit datový podklad pro dynamický model.

Není třeba se toho bát, přestože pro správný popis řešeného procesu většinou potřebujeme velké datové zdroje. Ve velké míře je většina dat v informačních systémech společností a je nutné je pouze ze systému „vytáhnout“ a poté standardními metodami zanalyzovat.

S Johnem naprosto souhlasím především v posledním, tedy pátém kroku. V první fázi simulace začněte s něčím menším. Otestujte si možnosti simulačního modelu, zjistěte, jaká data potřebujete a jak se vám spolupracuje se zadavateli problému.

Vždy ale myslete dál.

Snažte se svůj simulační model vytvořit tak, aby bylo možné jej lehce modifikovat, upravovat vstupní datové zdroje, výrobkové portfolio, směnnosti strojů, apod. Rozvíjejte a spojujte jednotlivé modely dohromady a pomalu začněte vytvářet virtuální továrnu. Tímto způsobem začnete ovlivňovat nejen návaznosti mezi jednotlivými výrobními či skladovými částmi, ale i zefektivňovat návazné procesy. A především, získáte možnost si jakoukoliv změnu, výkyv a nový zákaznický požadavek ověřit v bezrizikovém prostředí a dopředu získat informace o tom, jak se „správně“ rozhodnout na základě chování návazných procesů ve vaší „virtuální továrně“.

Ing. Jan Šlajer