Eliška Kalfusová, konzultantka

V pracovních inzerátech se poměrně často objevuje jako jeden z požadavků na uchazeče schopnost pracovat v týmu. Dnes je to totiž „in“ využívat pro řešení úkolů pracovní týmy, tj. seskupení lidí, byť s nestejnou kvalifikací, z nichž každý může přidat svou trošku do mlýna a přispět tak ke zdárnému splnění zadání. Spolupracující členové týmu se od sebe navzájem učí, vyměňují si zkušenosti a „rostou“. A i pouhým diskutováním o řešeném problému je někdy možné přijít na jeho řešení, podle rčení „více děr – více syslů, více hlav – více smyslů“. Dá se tedy říct, že jde o požadavek opodstatněný. Jeho splnění však nelze u uchazečů o zaměstnání očekávat jako samozřejmost. Např. na školách se už sice poslední dobou podporuje týmová práce při řešení domácích úkolů, skupinových projektů apod., ale jako všude je i zde stále co zlepšovat.

A jak je to se schopností pracovat v týmu v praxi? Někdy se mohou objevit určité překážky pro skutečně hladký průběh týmové práce – nedůvěra mezi členy týmu, žárlivost na úspěch ostatních (ačkoliv při práci v týmu by měl být hodnocen celý tým a ne jednotlivci), obavy z výsměchu a další. Někdy bývají na vině problémy s komunikací, to když někteří lidé nedokážou jednat s ostatními členy týmu a raději než s někým diskutovat, hrají si na vlastním písečku. Výhody práce v týmu jsou však nesporně v převaze nad prací jednotlivce (viz předchozí odstavec) a je úkolem každého správného manažera týmového ducha u svých zaměstnanců povzbuzovat a podporovat.