Rok 2023 nehodláme zakončit pesimisticky, právě naopak. Na projektu, který DYNAMIC FUTURE realizovali před 8 lety, je dobře vidět, jak se od té doby tuzemské společnosti posunuly. Mnohem víc totiž přemýšlejí dopředu. A simulačně ověřují třeba i vnitřní logistiku výroby. Jako v případě, který popisujeme.

Zabezpečit průtok požadovaného objemu výroby

Požadavek, který přišel z firmy vyrábějící plastové díly pro škodovácký závod v Kvasinách, byl jasný: Právě stavíme novou halu s jasně definovanými rozměry a rozmístěním vstupních i výstupních ramp pro kamiony. A potřebujeme se ujistit, že v ní bude možné produkovat všechno, co potřebujeme. Ověřte nám tedy kompletní logistiku interních procesů.

„Vycházeli jsme ze situace, ve které není možné jakkoli hýbat s rozměry haly, měnit jsme mohli pouze vnitřní uspořádání samotné výroby a jednotlivých skladových ploch,“ popisuje Jan Šlajer, jednatel DYNAMIC FUTURE.

Šlo o to, zabezpečit průtok požadovaného objemu výroby v rámci pěti projektů (výplně dveří, plastové nárazníky, středové panely atd.). Ta byla plánována jak just-in-time, tak i just-in-sequence na základě odvolávek odběratele. Bylo například zapotřebí stanovit sklady před finálními montážemi i po nich tak, aby výroba na vstřikolisech běžela plynule a v rozumných dávkách i s ohledem na potřebu výměny nástrojů.

„Simulačně jsme ověřovali suboptimální velikosti výrobních dávek, navrhovali jsme vybavení skladů, umístění konkrétních pracovišť, velikosti palet, uličky pro manipulační techniku a podobně. Vytvořili jsme sedm variant layoutu závodu a každou projednali s vedením společnosti,“ vysvětluje Jan Šlajer.

Odhad versus simulace

Výsledek simulačního ověřování jednotlivých variant návrhů zadavatele nepotěšil. Ukázalo se, že složitá výroba a náročná logistika vycházející z potřeb odběratele produktů je na budovanou halu příliš objemná.

„Díky simulačnímu modelu jsme předvídali, že objemy jednotlivých výrob, které chtěl zadavatel realizovat, se do daného prostoru nemůžou vejít,“ konstatuje Petr Jalůvka, jednatel DYNAMIC FUTURE s tím, že klient byl o správnosti svých odhadů pevně přesvědčen.

Prostor haly neumožňoval, aby byly všechny potřebné procesy logicky poskládané, manipulace plynule navazovaly a zvládly potřebné objemy výroby i požadavky na jejich budoucí růst.

„Naše role je v takových případech poradní. Zkrátka konstatujeme fakta. Vypracujeme studii, navrhneme řešení. Rozhodnutí je pak v rukou kompetentních pracovníků samotných firem,“ shrnuje Petr Jalůvka.

Jak dodává Jan Šlajer, výjimkou ale nejsou ani spolupráce, při nichž se DYNAMIC FUTURE podílí také na výběru optimální varianty technického řešení, volbě dodavatele a implementaci.

Podnik vyrábí, ale ne v plánovaných objemech

Zmíněný zákazník na výstup dynamické simulace nebral ohled. Výsledek? Sice vyrábí a dodává, ovšem ne v takových objemech, jaké měl v plánu. Prostor pro růst se mu také výrazně minimalizoval.

„První zásadní problém byl, že nás poptal pozdě. Druhý, že naše doporučení ignoroval. Někdo něco odhadl od stolu, vypočítal fiktivní návratnost investice do nové haly a jejího vybavení. Při realizaci zjistil, že odhad nebyl správný a s původní návratností nemůže kalkulovat. Na změny a úpravy už ale nebyl čas,“ uvádí Jan Šlajer.

Stačilo přitom promyslet i výstupy simulačního modelu a navrhnout možná řešení. V tomto případě třeba pronájem externího skladu.

„Na příliš ambiciózní plán a klapky na očích tak firma doplatila zablokováním budoucího rozvoje a samozřejmě i ekonomického růstu,“ říká Jan Šlajer.

Závěr? Nejdřív simulace, potom plány

Jednatelé DYNAMIC FUTURE se shodují, že od té doby podobně uvažujících společností „potkali“ minimum. Oslovují je především zákazníci, kteří plánují na 2-5 let dopředu.

„Chtějí se na budoucnost dobře připravit, správně naplánovat své další kroky a mít jasno. Dynamické simulace jim v tom velice dobře pomáhají. Momentálně třeba s jejich pomocí prověřujeme projekty pro Madetu a MP Krásno. Bez rámcové představy, kolik bude muset investovat do skladů a technologií, se dnes žádná odpovědná společnost neobejde,“ podotýká J. Šlajer.