„Šlo o naše první využití simulace pro operativní plánování,“ říká o projektu, který DYNAMIC FUTURE v roce 2002 realizovali pro firmu KOSTAL CR, jednatel Jan Šlajer. Proč mu dodnes říkají pseudo digitální dvojče a na jak dlouhý cyklus tehdy průchodnost výrobní linky připravovali? Zakázka pro producenta mechatronických součástek a sestav pro automotive stála u začátku další dlouholeté spolupráce.

Před bezmála dvaceti lety byly dynamické simulační modely v tuzemských firmách velkou novinkou. Podle J. Šlajera je považovaly za takřka raketovou vědu a k využití nacházely odvahu pouze velmi progresivní společnosti. KOSTAL CR k nim rozhodně patřil. „Je důležité říci, že jednatelem byl tehdy doktor filozofie, člověk s mimořádným rozhledem a velmi inovativním myšlením. Využití našeho modelu vyšlo od něj a ukázalo se jako efektivní,“ uvádí J. Šlajer.

Zadáním projektu bylo vytvoření dynamického simulačního modelu výroby dílce B6, tedy plochého kabelu, jaký se používá pro komunikaci volantu a řídicího modulu vozidla. Cílem pak zvýšit propustnost celé výrobní linky, nastavit optimální hladinu stavu polotovarů v mezioperačních skladech a určit nejvhodnější počet pracovníků potřebných pro obsluhu výrobních zařízení při požadovaném poměru výroby jednotlivých typů dílce B6.  „V rámci analýzy všech částí výrobního procesu jsme identifikovali úzké místo výroby, v tomto případě šlo o zkušebnu. Jen přidáním dalšího zkušebního zařízení vzrostla výroba o 5 procent,“ vysvětluje Petr Jalůvka, druhý jednatel DYNAMIC FUTURE.

Mimořádné na celém projektu bylo, jak KOSTAL CR s DYNAMIC FUTURE pracoval. Zákazník poradenské organizaci posílal každý týden požadavky na výrobu a zpět dostával její optimální rozložení. „Bylo to pseudo digitální dvojče, protože v současné době dynamický simulační model vytvoříme a předáme ho klientovi k užívání. Tehdy šlo ale o průlomovou technologii, takže simulace jsme zákazníkovi prováděli my,“ vzpomíná P. Jalůvka s tím, že klíčovým faktorem byla rychlost dodání výstupů – DYNAMIC FUTURE na zpracování a vyhodnocení dat měli 24 hodin.

„Využívali jsme modulu WITNESS Optimizer, kdy jsme nastavovali parametry a on nám na základě kriteriální funkce vypočítal nejvýhodnější řešení. Optimalizačním parametrem byla velikost výrobní dávky na předmontáži plochých kabelů, velikost mezioperační zásoby plochých kabelů a stanovení počtu pracovníků obsluhy. Kriteriální funkcí pak maximální produkce v požadované struktuře, maximální využití pracovníků a kombinace produkce a využití pracovníků. Na základě toho se určovalo nejvýhodnější řešení,“ popisuje J. Šlajer.

Dnešním pohledem jde o plánování na poměrně dlouhou dobu. Například potravinářské společnosti plánují výrobu na denní bázi, stejně tak některá odvětví automotive. „Samozřejmě vždy záleží, jaká je průběžná doba výroby. Někde je standard just in time, někde just in sequence – na dodávku zboží má firma od objednání pak jen čtyři hodiny. Spolupráce s KOSTAL CR ukazuje, kam a jak rychle se vývoj posouvá. Současné, dlužno dodat chytré, firmy pracují s dynamickými simulačními modely na denní bázi a nikdo se tomu nediví. Před 20 lety bylo naše pseudo digitální dvojče velkým progresem a začátkem dlouhodobé spolupráce,“ uzavírá J. Šlajer.