Ryze českou poradenskou organizaci zaměřenou na dynamické simulace v logistice, výrobě a řízení firem vedou Jan Šlajer a Petr Jalůvka. Začátek roku (a vstup DYNAMIC FUTURE do třetí dekády na trhu) je dobrou příležitostí ke krátkému ohlédnutí i k debatě o budoucnosti. „Křišťálovou kouli nemáme, ale očekáváme, že poptávka po simulačních nástrojích ve firmách ještě vzroste,“ říká J. Šlajer.

Na fotografii Jan Šlajer

Co považujete za dosavadní největší úspěch DYNAMIC FUTURE?

Petr Jalůvka: Že jsme firmu nebudovali s vidinou rychlých zisků, stavěli jsme ji s lidmi, kteří s námi zůstávají. Těší mě, že DYNAMIC FUTURE je dnes synonymem dynamické simulace, společnosti nás oslovují samy a za dvacet let jsme mohli pracovat pro většinu velkých světových značek. Díky našim projektům jsme se dostali do řady oborů a mohli tak transformovat myšlenky napříč odvětvími.
Jan Šlajer: Zákazníci, se kterými jsme pracovali na začátku DYNAMIC FUTURE, jako Třinecké železárny nebo Siemens, se k nám vrací. Dělali jsme s nimi na desítkách projektů a zůstáváme spolu i nadále. Dávají nám možnost podílet se na jejich rozvoji. To nás těší, baví a zároveň utvrzuje v tom, že svou práci neděláme úplně špatně.

Na fotografii Petr Jalůvka

Jaký byl vaší optikou rok 2020?

Jan Šlajer: Překvapilo a potěšilo nás, že práce neubylo, i když jsme začátkem roku vnímali, jak některé firmy zastavují investice. Doba přinesla značné zefektivnění procesů. Dříve jsme ke klientům jezdili, teď jsme schopni spoustu věcí vyřešit online. Je ale pravdou, že v některých záležitostech je lepší se s klienty potkat naživo. Když si potřebujeme něco nakreslit, domyslet… pak videokonference není všemocná.
Petr Jalůvka: Bylo zajímavé, kolik lidí, se kterými jsme se potkali na onlinových schůzkách, mluvilo o chybějícím společenském kontaktu. Uvědomili jsme si, že i když v DYNAMIC FUTURE žijeme simulacemi, všem nám v současné době chybí možnost přenosu emocí. To zase hodně překvapilo mě.

Co je na začátku spolupráce s firmami nejtěžší? Jaké mají, pokud jde o využití dynamické simulace, obavy?

Petr Jalůvka: Hodně firem se bojí, že nemají data, nebo že s námi budou muset dlouho a intenzivně spolupracovat. A to není úplně pravda. Samozřejmě s nimi potřebujeme komunikovat, musíme znát konkrétní procesy a data potřebujeme, přesto myslím, že jsme vždy byli schopni zrealizovat i projekty, u kterých se na začátku zdálo, že se nemáme čeho chytit. Vždy si dokážeme společně stanovit výstupy datových zdrojů tak, abychom je mohli plně využít.
Jan Šlajer: Ani na lidi ve firmách nějaké extrémní nároky nemáme. Řekl bych, pro přirovnání, že implementace SAPu je pro ně mnohem víc zatěžující. Většinou potřebujeme najít v podniku kontaktní osobu, která je schopna zvládnout komunikaci napříč firmou, tak, aby nám zajistila potřebné informace a data od ostatních pracovníků. Naši datoví analytici už si z jejich podkladů dokážou vytáhnout a zpracovat, co potřebují.

Nakolik jsou české společnosti simulačním technologiím nakloněny?

Petr Jalůvka: Jednoznačně by je měly využívat víc. (Smích) Ale vážně: Nedávno jsem se sešel s člověkem, který pracuje pro obrovskou firmu, co hodlá stavět velký nový sklad. Bez použití jakéhokoli simulačního nástroje. Myslím, že v dnešní době je to trochu hazard. Mnoho společností dělá pořád rozhodnutí na základě výpočtů v excelu. A pak se diví, že nastavení procesů není takové, jaké by očekávali nebo snad potřebovali. Což by se jim se simulací nestalo.
Jan Šlajer: Dobře je to patrné z naší zkušenosti ze spolupráce s Lannerem. Děláme pro něj digitální dvojčata do Velké Británie, USA i třeba na Slovensko. Firmy, které je využijí, jsou schopny erudovaně rozhodovat o jakémkoli investičním kroku. Právě díky tomu, že si vše zvládnou nasimulovat ještě dřív, než ho skutečně udělají. Takový přístup tady podle nás stále chybí. Očekával bych, že když firma staví sklad, výrobní halu nebo kupuje novou linku, ověří si nástrojem procesní simulace, jestli nastavení, které hodlá uplatnit, přinese výsledky a vývoj, jaké předpokládá. A to si, myslím, se úplně neděje.

Jsme na prahu roku 2021. Zkuste, vašimi slovy, predikovat vývoj.

Jan Šlajer: Vezmeme si křišťálovou kouli… V této době cokoli predikovat je velmi složité. V DYNAMIC FUTURE se zatím do budoucnosti díváme pozitivně. Ale víme, že všechno může být jinak. Největší změny zřejmě čekají logistiku.
Petr Jalůvka: Když to vezmu z pohledu technologií, hodně se řeší softwarová podpora. Firmy si uvědomují, že člověk sedící u počítače a přepisující informace z papíru do systému nepřináší žádnou přidanou hodnotu a navíc ho to musí strašně nebavit. Na trhu je například nedostatek skladníků, protože čí sen je běhat po skladě s paleťákem. Tady vidím jistý trend – hledat v procesech rezervy. A v oblastech, které s procesy souvisejí, se do popředí dostávají témata softwarových robotů. Mají podle mě velký potenciál.