Jiří Holík, projektový manager

Při prezentaci výsledků naší práce, při které využíváme simulačních experimentů, se v praxi setkávám s lidmi, kteří se z titulu své funkce mnohdy dostaví až na závěrečnou prezentaci či si vyžádají podklady o realizovaném projektu. Tito lidé mají obecné povědomí o cíli projektu, avšak zpravidla nedůvěru ve výsledek. Tato nedůvěra je navíc umocněna v situacích, prokáže-li simulace potřebu, efektivnost či nutnost radikálnějších zásahů do stávajících procesů.

Položme si například otázku, jak bychom jako člověk mající na starosti organizaci práce dopravních prostředku reagovali, kdyby za námi jednoho dne přišel jiný člověk s tím, že simulací ve Witnessu prokázal následující: Budeme-li rozdělovat práci dopravním prostředků jinak, uspoříme měsíčně určitý počet najetých kilometrů. Dodejme, že toto opatření by sebou neslo změnu organizace práce celého plánovacího oddělení včetně zavedení nové administrativní podpory. Troufám si říci, že naše reakce by v první chvíli nebyli příliš souhlasné, ba naopak. Při ukázce simulace by bylo možné vedoucímu pracovníkovi organizace práce dopravních prostředků ukázat následující dva modely.

A, Obecný parametrický simulační model zaměřený pouze na získání statistik práce dopravních prostředků bez možnosti vizuálního sledování jejich práce – graficky nepřívětivý

B, Simulační model sestavený na síťovém grafu dopravní sítě, po které se dopravní prostředky pohybují – graficky přívětivý

Na výše položenou otázku si při pohledu na oba simulační modely odpovězme sami, za sebe jsem ale zastáncem toho názoru, že grafika je důležitý prvek simulačního modelu …