Luboš Zmátlík, projektový manažer

Logistika zahrnuje všechny činnosti nutně realizované pro zajištění předání výrobku nebo služby konečnému zákazníkovi. Ve výrobním podniku je možné rozlišit tři základní oblasti logistiky:

  1. zásobovací logistika
  2. výrobní logistika
  3. distribuční (odbytová) logistika

Při optimalizaci logistiky je nutné posuzovat její funkčnost jako celek. Podmínkou úspěšnosti projektu logistické reorganizace je správnénalezení limitujících faktorů, za nimiž se celý systém zhroutí nebo dojde k omezení jeho výkonnosti. Dosti užitečný nástroj pro analýzu takto složitého a komplexního problému je právě dynamická simulace. Díky ní můžeme snadněji identifikovat úzké místo celého zkoumaného systému. Po identifikaci toho místa se dají navrhovat nápravná opatření vedoucí
k požadovanému cíli.

Výrobní logistika je v rámci podnikové logistiky nejvýznamnější součástí řízení výroby. Plné uplatnění širších logistických přístupů v organizaci, plánování a řízení vlastního výrobního procesu s přihlédnutím k navazujícím partnerským organizacím dodavatelů i odběratelů může být zdrojem významných úspor. Často totiž při přibližně stejné kvalitě výrobků stoupá význam včasnosti a pravidelnosti dodání, způsob úpravy zboží a jeho balení, případně použití vhodných přepravních pomůcek (palet, kontejnerů, žoků), které navazují na manipulační systém odběratelů.

Výrobní logistika v oblasti pohybu materiálu a informací o něm zahrnuje:

  • vymezení pohybu materiálu v rámci vlastního výrobního procesu určený počtem, druhem, velikostí a rozmístěním výrobních a skladovacích míst
  • volbu a tvorbu manipulačních jednotek a systémů řízení jejich
  • přísun surovin, materiálů, pomocných hmot a náhradních dílů do příručních skladů výroby i operační a mezioperační manipulace a odsun výrobního odpadu
  • výdej a příjem nářadí.

Globální prostředí přináší změny ve výrobě. Dochází k jejímu zeštíhlování. Podniky vyrábějí méně položek, protože velkou část polotovarů nakupují na trhu. Na druhé straně zákazníci žádají výraznoudiferenciaci jednotlivých výrobků. Tento trend má za následek, že způsob řízení výroby se liší od způsobu řízení v minulých letech. V dnešní době se při řízení hmotných, ale i informačních toků, využívá mnoho teorií.

Asi nejpoužívanější jsou teorie bodu rozpojení a teorie úzkých míst. Bod rozpojení je místo v logistickém řetězci, které odděluje od sebe tu část řetězce, která je řízena výrobním plánem a tu, která je řízena konkrétními požadavky zákazníků. Ty jsou většinou formulovány pomocí objednávek. Úzké místo systému je místo logistického řetězce, kterým je omezen výkon celého řetězce.

Existuje mnoho dalších přístupů na různé způsoby řízení. Jednou z mnoha variant je popsat zadaný a zkoumaný problém pomocí dynamického modelu. Na něm pak porovnávat a zkoumat výstupní chování celého systému v závislosti na vstupních parametrech a podmínkách celého systému.