Úplně první simulační modely, které jsme stavěli na míru zdravotnickému zařízení, byly určeny pro nemocnice ve Znojmě a Vsetíně. K velmi zajímavým patřil i benešovský projekt nebo práce pro Fakultní nemocnici Hradec Králové. Za 20 let má DYNAMIC FUTURE ve spolupráci se zlínskou společností SALSO na kontě realizaci desítek malých i obrovských akcí, jejichž cílem bylo usnadnit práci lékařům, zároveň přinést pacientům komfort odpovídající 21. století.

Dynamický model operačních sálů v Nemocnici Znojmo

„Ve Znojmě jsme v roce 2008 dělali vůbec poprvé simulace pro operační sály. Když jsme tam tehdy přijeli a seděli s ředitelem nemocnice, neodpustil jsem si větu: Tady bych marodit nechtěl – bál bych se, že se mnou cestou na sál zabloudíte,“ vzpomíná Petr Jalůvka, jednatel DYNAMIC FUTURE.

Podle něj bylo zásadní, že ředitel byl velmi otevřený a přístupný měnit svůj pohled na procesy ve špitále. Cílem studie bylo odhalit problémová místa z pohledu možností plánování operací, navrhnout změny vedoucí ke zlepšení využití operačních sálů, operačních týmů a speciálního chirurgického náčiní, plus prověřit varianty uspořádání v budoucnu.

Centrální operační trakt (COT) využívala oddělení chirurgie, ortopedie, gynekologie a porodnictví, ORL, urologie, oční, interny, dětské a ARO. Celkem šlo o 6 operačních sálů a jeden sál pro malé zákroky. Bylo potřeba pracovat s daty, jako jsou například typy a délky anestezií, počet operací za den, personální obsazení, chirurgické nástroje, pohyb pacientů a podobně.

„Na základě výstupů simulací jsme dospěli k názoru, že kapacita operačních sálů v plánovaném stavu je dostatečná a je možné ji navýšit o více než dvojnásobek. Tato hodnota byla samozřejmě teoretická a vycházela z předpokladu, že navýšení operací odpovídá časovému rozložení v roce 2008, struktura operací bude shodná a poměr akutních operací zůstane shodný,“ říká P. Jalůvka.

DYNAMIC FUTURE navrhli nové uspořádání operačních sálů, které dovolilo zvýšení jejich kapacity, zřízení septického sálu, zlepšení technického zázemí personálu a oddělení čistých a nečistých prostor. Součástí závěrečné zprávy byl také popis slabých stránek COT, konkrétně mnoho manipulačních chodeb, chybějící centrální sklad s větší kapacitou, uložení pohotovostních zásob na mnoha místech a roztříštěnost technického zázemí personálu.

Simulace zásobování operačních sálů sterilizovaným a zdravotnickým materiálem v novém operačním pavilonu Fakultní nemocnice Hradec Králové

Nemocnice měla v plánu vybudovat nový operační pavilon s kapacitou 21 operačních sálů včetně centrální sterilizace. Cílem studie DYNAMIC FUTURE bylo ověřit nastavení všech procesů souvisejících s plánovanou přístavbou a mimo jiné zjistit, zda je nutné vyčlenit samostatný sál pro akutní operace, kolik je potřeba sanitářů pro návozy pacientů v průběhu dne, kolik desek pro operované pacienty na sálech je nutné mít v oběhu, jaké bude využití operačních sálů nebo jestli bude stačit 24 dospávacích lůžek. Šlo o rok 2016.

„Popsali jsme plánování operačního programu, tok materiálu na operační sály a navrhli jeho řízení. Díky virtuálnímu operačnímu plánu validovanému s historickými daty jsme mohli analyzovat plánované a akutní zákroky. Simulace nám umožnila realizovat zajímavou věc – takzvaný virtuální operační sál,“ konstatuje Petr Jalůvka.

Dynamickou simulací bylo ověřeno, že není nutné vyčlenit sál pro akutní operace, vzhledem k dostatečné kapacitě operačních sálů. Naopak je výhodné jej nezřizovat, protože dochází k efektivnějšímu využívání jednak prostorové a technologické kapacity a především lidských zdrojů. V případě rezervace jednoho sálu pro akutní výkony by stejně docházelo k nutnosti přesunu akutních pacientů na ostatní sály a naopak, v případě nedostatku akutních pacientů by tyto zdroje byly nevyužity. Vytvořením tzv. virtuálního akutního sálu došlo naopak k lepšímu využívání kapacit a možnosti rychleji zareagovat na aktuální potřebu kapacity pro akutní operace, protože každých 20-30 minut po sobě se otevírá „kapacitní okno“ pro tyto výkony na dalším sále.

Kromě toho předložili DYNAMIC FUTURE zadavateli návrh plánů operací s průměrným vytížením sálů 88 %, návrh zřízení 24 dospávacích lůžek, návrh počtu sanitářů, nebo například konfiguraci průběžného mytí a sterilizování sít s nástroji.

 

Optimalizace centrálního příjmu pacientů ambulancí Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov

Projekt z roku 2016 zaměřený na optimální uspořádání ambulancí interního pavilonu, včetně centrálního příjmu, pracoval se třemi variantami – centrální příjem v prostorách stávajících ambulancí (a optimalizace jejich umístění) a přístavba k internímu pavilonu ve dvou verzích vyžadujících přestěhování JIP interny do nových prostor a optimalizaci nového centrálního příjmu i umístění ambulancí.

„Do řešení jsme promítli zkrácení doby příjmu pacienta, zvýšení kvality procesu příjmu pacienta, zvýšení využití pracovišť a pracovníků v procesu příjmu pacienta, návrh scénáře příjmu, realizaci analýzy procesu příjmu pacientů s cílem definovat potenciální úspory a definovat oblasti projektu,“ uvádí Jan Šlajer, jednatel DYNAMIC FUTURE.

Zajímavé podle něj bylo, jakým způsobem sbírali potřebná data. Přímo do nemocnice na příjem posílali „sedět“ studenty, kteří měřili, jak a kdy přicházejí jednotliví pacienti. Během několika dní tak získali informace o průchodu lidí a rozložení v týdnu i jednotlivých hodinách. Je potřeba dodat, že primář interny přistupoval k optimalizaci mimořádně vstřícně.

„Když si představíte, že na centrálním příjmu máte jednu nebo dvě sestry, které lidi přijímají, spočítáte, kolik lidí přijde za den a uděláte průměr, pak vám vyjde, že nápor pacientů dvě zaměstnankyně zvládnou hravě. Ale když si pak uděláte graf, jak doopravdy lidi přicházejí, najednou vidíte, že někdy na odbavení čeká šedesát nemocných a jindy jsou čekárny prázdné,“ popisuje Jan Šlajer s tím, že simulace krásně ukazuje možnosti vytížení ambulancí a nastavení kapacit čekáren.

Závěrečná zpráva projektu uvádí: „Přestože se pracovníci zadavatele pohybují denně v ambulancích interního a neurologického oddělení, bylo i pro ně překvapením zobrazení trendu klesajícího počtu pacientů interního oddělení oproti rostoucímu trendu v ambulancích neurologie. I z tohoto důvodu jsme vypracovali alternativu změny ambulance interního oddělení na centrální příjem s rozšířených počtem spojených ambulancí interního i neurologického oddělení.“

Výstupem projektu byl návrh centrálního příjmu a centrální čekárny uprostřed interního oddělení v blízkosti sociálních zařízení. Zároveň bylo doporučeno vybavit čekárnu automaty na kávu, čaj či studené nápoje, což zlepší komfort, který budou centrální interní a neurologické ambulance poskytovat.

 

Problémem jsou finance i pavilonové řešení tuzemských nemocnic

„Pokud jde o dynamické simulace pro nemocnice, vycházíme z velmi bohatých zkušeností našeho partnera Lanner Group, který má za sebou řadu projektů pro zdravotnická zařízení ve Francii nebo Americe, a umožnil nám k nim přístup,“ uvádí Jan Šlajer.

Podle jeho zkušeností se tuzemské nemocnice stále potýkají s mnoha potížemi, které využití simulací „nejdou naproti“. Jsou omezeny nízkými rozpočty, komplikovanými výběrovými řízeními, byrokracií nebo krátkozrakostí svého vedení.

„Například: navrhli jsme do nemocnice konkrétní technologie k zefektivnění vnitřních procesů. Stavba budovy, ve které měly fungovat, byla plánována až za 5 let, chtěla nemocnice po dodavateli technologií zafixovat typ a cenu toho zařízení. Což je pro každou firmu neřešitelná situace. Vývoj jde rychle dopředu, za 5 let bude vyrábět úplně jiné produkty v jiné kvalitě,“ říká J. Šlajer.

Problémem je také způsobem, jakým jsou naše nemocnice postaveny. Inspirace cizinou je proto někdy takříkajíc nemožná.

„V západní Evropě se snaží s pacientem co nejméně manipulovat, všechny úkony jsou prováděny v jedné budově. V České republice ale máme nemocnice pavilónového typu. V každém objektu jsou různé technologie, a když je potřeba ošetřit pacienta s několika potížemi, stráví zdravotníci jen jeho převážením hromadu času,“ doplňuje další příklad Petr Jalůvka.

Ani nově vznikající nemocniční komplexy na efektivitu procesů podle něj vždy nehledí. Architekti často postupují tak, jak navrhovali špitály vždycky.

„Lékaři by měli léčit a zachraňovat životy. Nemocnice jim musí připravit takové podmínky, aby pracovali efektivně, bez zbytečných úkonů a stresu. Pacienti by se měli v takových zařízeních cítit bezpečně a trávit v nich jen tolik času, kolik je nezbytné. Popsat všechny procesy a přistoupit k jejich optimalizaci přináší  benefity jak pro zdravotníky, tak klienty jakéhokoli zdravotnického zařízení,“ uzavírá Jan Šlajer.