Rostislav Moric, projektový manažer

Poslední dobou se nemohu ubránit dojmu, že jsme si svět tak strašně zkomplikovali, že se ho nyní za každou cenu snažíme zase zpět zjednodušit. Historicky jsme nějak zapomněli na „selský“ rozum a zjednodušujeme a zjednodušujeme, abychom se příliš nenadřeli. Bohužel v té rychlosti nějak přeběhněme onu pomyslnou hranici, za kterou je už zjednodušování kontraproduktivní. Zrovna nyní stavím simulaci a prověřuji nové ustavení zařízení v hale a chtěl jsem použít technologické postupy, které jsou v informačním systému.

Nejenže se tam ztrácí stromová struktura výroby, kdy vznikají polotovary a ty se kompletují do finálního produktu, ale i pojetí pracovišť v informačním systému tak trochu postrádá logiku.

Mít zjednodušeně jedno číslo pracoviště, které zahrnuje asi 20 míst na layoutu a reprezentuje asi 8 postupných kroků ve výrobním postupu včetně jednoho kroku kooperace, je taková drobná sebevražda v optimalizaci. Mistrovi ve výrobě to umožňuje neskutečnou volnost toho jak přeorganizovat lidi a jak s výrobou zamíchat, ale potom se moc nedá mluvit o nějakém řízení výroby natož, aby se taková výroba dala spolehlivě plánovat, nebo dokonce stanovovat nějaký takt výroby.

Někdy je asi potřeba se zastavit a říct si, jestli jdu správným směrem a jestli současný stav odpovídá cíli. Ve zmíněném případě je cíl plánovat a řídit výrobu a podívám-li se na to oním „selským“ rozumem, pak nezbývá než konstatovat, že se vydali opačným směrem.